Kuba König

Koordinátor

Kdy ses k iniciativě Železnice pomáhá přidal a jaké byly a jsou tvé důvody? Změnily se nějak v průběhu času tvé důvody, proč pomáháš?

Přidal jsem se hned v den invaze. Na Facebooku jsem se dozvěděl, že Albert zakládá tuhle iniciativu a chce poslat vlak na Ukrajinu s humanitární pomoci a zpátky dovézt lidi. Přihlásil jsem se do formuláře jako dobrovolník, kam jsem napsal, že můžu být technik na vlaku. V reakci na můj zápis ve formuláři mi Albert poslal email, který nebyl určený mně a hned vzápětí mi poslal email nazpět, že to byl omyl. V prvním emailu bylo, ale jeho číslo, tak jsem mu volal, že můžu hned dojít pomoct do Brna. Akorát jsem mu volal o jednej v noci, tak mi řekl ať přijedu až ráno. To jsme ignorovali, sedli jsme se brachem a ségrou do auta a jeli. Přijeli jsme v 7 ráno do expediční klubovně a začali jsme pomáhat, kde byla potřeba.

Důvody k tomu, proč jsem se přidal byly: touha pomáhat z prvotního šoku z války. V průběhu času se ale změnily. Ze začátku to byla snaha něco dělat a nesedět se založenýma rukama. Teď už je tech důvodů víc a jsou hlubší a možná trocha sobečtější, protože vím, že mně samotnému to hodně dává. Sám sebe skrz tu práci poznávám. Taky tím, že jsem se setkal v průběhu se samotnými prchajícími lidmi, tak se to stalo osobnější.

Kdo a jak tě do iniciativy přivedl? Případně co tě do iniciativy přivedlo?

Do iniciativy mě neúmyslně přivedl Albert Fikáček, svým špatně poslaným mailem a touha pomáhat.

Co přesně pro Železnice pomáhá děláš?

Začínal jsem jako správce infolinky pro koordinace dobrovolníků zde i na hranicích. Pak někdy čtvrtý den jsem začal věnovat fundraisingu. Začal jsem shánět všechno, co bylo potřeba, ať už to bylo uhlí do vlaku, nebo jakákoliv jiná humanitární materiální pomoc. Ještě jako bokovku jsem sháněl různý telefonní čísla. Teď dělám všechno tohle dohromady a ještě nakupuju pro Ukrajince tady v Česku, co je potřeba.

Kolik času práci pro humanitární vlaky věnuješ?

Věnuju tomu čtyři dny v týdnu naplno prací tady v Brně a ve zbytku času vyřeším nějaký telefonát.

Máš nějaký recept, jak se i v tomhle zápřahu udržet svěží?

Nemám, bojuji s tím pořád. Dobrým adeptem je lezení, když si na to najdu čas, tak to             pomáhá. Pomáhá mi pořád se motivovat tím, co čtu v médiích, co se na Ukrajině děje.

Co ti tvé dobrovolnictví dává? Pokud ti tedy něco dává…

Zajímavou zkušenost. Super obsah do CV. Spoustu skvělých přátel.

Vím, že jich bude asi hodně, ale přesto… Svěříš se s nějakým konkrétním příběhem z pomoci, který se ti už teď nesmazatelně vryl do paměti?

Hned v první den mojí práce jsem měl za úlohu jeden velký úkol a to, že bylo potřeba do vagónu naložit strašně moc uhlí, ale nebylo, jak je dostat do kupeček. Měli jsme málo pytlů. Tak jsem je začal shánět, ale bez hlubšího pochopení proč. Logickou dedukcí jsem došel k tomu, že když potřebujeme tolik uhlí, tak náš vlak potáhne parní lokomotiva. S touhle informací jsem začal shánět pytle. Volal jsem na zajímavá místa. Na hasiče v Brně, na vojáky, na generální štáb, na fond státních hmotných rezerv. Všech jsem se ptal, jestli nemají pytle na uhlí a všem jsem teda vyprávěl, že náš vlak na Ukrajinu potáhne parní lokomotiva. Takhle jsem se provolal až ministrovi práce a sociálních věcí. Vyprávěl jsem mu znova ten stejný příběh. On nás chválil, ale omluvil se, že pytle nemá, ale že se mu mám ozvat příště, až budu znova něco potřebovat. Pytle jsem nesehnal, ale všude se mi podařilo rozhlásit, jak nám první vlak potáhne parní lokomotiva.