Vláďa Hostinský

Koordinátor

Kdy ses k iniciativě Železnice pomáhá přidal(a) a jaké byly a jsou tvé důvody? Změnily se nějak v průběhu času tvé důvody, proč pomáháš?

Přidal jsem se hnedka v době, kdy přišla informace, že probíhá invaze, což bylo ve čtvrtek.  A důvodem bylo, že jsem chtěl rozhodně pomáhat, jelikož mám na Ukrajině spoustu známých a strávil jsem tam dost času. To, co se děje se mi nelíbí, tudíž jsem musel něco udělat. V průběhu času se důvody výrazně nezměnili. Možná jsem si jen vybíral činnosti, které mě víc baví a mohou mě v něčem posunout (osobnostně i zkušenostně), ale tím hlavním důvodem zůstalo stále jedno a to pomáhat.

Kdo a jak tě do iniciativy přivedl? Případně co tě do iniciativy přivedlo?

Přivedl mě Albert Fikáček ve chvíli, kdy jsem vyšel z kanclu a on mě jako vždy při nějaké potřebě lidí jen zastihl. Tohle bylo ještě před invazí, kdy se vlak pro Ukrajinu chystal teprve teoreticky a ještě se nevědělo, jestli to bude potřeba.

Co přesně pro Železnice pomáhá děláš?

Nejdřív sem pomáhal se sbírkou v expediční klubovně a potom se to zvrhlo v to, že jsem zachraňoval problémy, tam kde se objevovaly, a tak běhal z místa na místo. Dvakrát sem byl s vlakem přímo na Ukrajině a asi 5 dní sem strávil budováním logistického centra v Košících, kde jsme řešili celní potíže, logistické potíže, sháněli dobrovolníky a budovali překladiště.

Kolik času práci pro humanitární vlaky věnuješ?

Na začátku jsem si spočítal, že tomu můžu věnovat 3 týdny na fulltime, ale později jsem sem to musel upustit a vrátit se ke svému běžnému životu, který si musím nějakým způsobem, tak jako každý z nás udržet.

Máš nějaký recept, jak se i v tomhle zápřahu udržet svěží?

Tak základ byl si vybírat činnosti, které člověka baví a chce je dělat a také se vyvarovat činnostem, které dělat nechce i když i na ty občas dojde, ale v nějaké rozumní míře. Především se ale držet poblíž toho správného týmu lidí.

Co ti tvé dobrovolnictví dává? Pokud ti tedy něco dává…

Určitě zkušenosti, pak takový ten obecně známy dobrý pocit. Taky sem se seznámil se spoustu fajn lidi a stalo to za to.

Vím, že jich bude asi hodně, ale přesto… Svěříš se s nějakým konkrétním příběhem z pomoci, který se ti už teď nesmazatelně vryl do paměti?

Příběh o tom, jak jsme hledaly v Košicích dvě ztracené palety zdravotnického materiálu s dobrovolnými hasiči z Držkové. Do Košic se totiž v jednu dobu svážela dost podstatná část materiálny pomoci z celé republiky a s touhle pomoci tam v jednu chvíli přijely ze Zlína i dobrovolní hasiči z Držkové se svojí dodávkou a jelikož my jsme v Košicích dodávku k dispozici neměly, tak jsme je přesvědčili, aby s námi jezdili po Košicích v dopravní špičce a hledaly dvě palety zdravotnického materiálu, které nám tam kamarád položil do jedné nejmenované firmy a její název nám řekl špatně. V dopravě jsme strávili 3 hodiny létáním po Košicích a přesvědčováním lidí, že u nich fakt ten materiál definitivně máme i když tam občas nebyl.